Toto téma je pro mne poměrně složité a tak je dnešní článek spíše souborem názorů, které jsem hledala na internetu. Tim stěžejním byl komentář, který je dostupný v rámci systému právních informací ASPI. Našla jsem ho ale rovněž dostupný k volnému čtení v prostředí internetu, stačí použít odkaz na konci tohoto článku.
Soudní znalec má volnost v tom, jak své šetření a zkoumání provede, sám si volí metody a přístupy. Je to ostatně správné. Je odborník a jako každý expert si své "nástroje" volí sám dle aktuální potřeby. Jen musí být schopen a ochoten se aktuálním potřebám přizpůsobovat. Znalec by tedy měl zvážit použité metody, použít je a v rámci posudku vždy uvést použitou škálu metod a jejich souvislosti.
Znalec nemá v rámci řešeného soudního sporu za úkol navrhnout řešení a suplovat práci soudců. Má zodpovědět otázky, které mu soud položí a zajistit co nejobjektivnější popis konkrétní situace. Může se tedy stát komukoliv z nás, že budeme stát (možná spíše sedět) v jedné místnosti s takovým znalcem, projdeme procesem posuzování a v závěru budeme (se slovníkem cizích slov v ruce či na monitoru) listovat zpracovaným posudkem. Pokud patříte do kategorie "šprtů", kteří mají potřebu (společně s Herminonou Grangerovou a mnou) chápat informace, může se vám hodit soubor otázek, které by si mohl a měl lehce "vzdělaný laik" nad takovým posudkem pokládat. Jejich výběr jsem si dovolila umístit do následujících odstavců.
1. Jsou v posudku uvedeny názvy použitých metod?
(Subjektivně: Pro mne to bude znamenat náročné čtení, doptávání se a zuřivé dlouhé googlení. Je ale logické, že součástí posudku je "pracovní postup" vysvětlující, jak se odborník ke svému závěru dopracoval. Ostatně, vždycky můžete najít šikovného psychologa a nechat si metody vysvětlit, chce to jen chtít.)
2. Jsou použity i projektivní metody, které jsou pro zkoumané osoby "neprůhledné"?
Projektivní metody vycházejí z předpokladu, že všichni promítáme psychiku a osobnost do svých výtvorů a reakcí na různé podněty (viz: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/projektivni-metody-psychologie). Samotný název je poměrně nový, používá se asi 60 let, ale techniky samotné jsou užívány déle. Projektivní metoda překládá zkoumaným osobám určité situace a posuzuje reakce, které vyvolají. Je třeba napsat, že tyto reakce nejsou náhodné a jejich prostřednictvím lze "vstoupit" do osobního světa jedinců. Současně je obtížné tyto metody ošálit.
3. Zabývá se znalec i výsledky tzv. "lži skore" v dotaznících?
Lži skóre je zajímavá věc. Dokáže upozornit na to, zda se zkoumaný jedinec v rámci testování čirou "náhodou" nestylizuje a neodpovídá tak, jak "si myslí, že by měl", nikoliv dle svého skutečného názoru a jednání. A že ve sporech o děti se nejspíš budeme všichni chtít udělat před psychologem "krásní", to snad ani nelze považovat za "trestuhodné", spíše za sebezáchovné. Kvalitní test by měl poznat míru "přetvářky" toho, kdo na něj odpovídá.
4. Jsou použité kresebné projektivní metody adekvátně interpretovány, nejen pasivně popsány?
5. Jde o testové metody standardizované na naše poměry?
Stává se, že znalci užívají testové metody, které jsou převzaty z jiného prostředí a neodpovídají "českým poměrům". Výsledek užití takového testu je pak často přinejmenším diskutabilní.
6. Měří užité metody to, co mají měřit?
7. Jsou závěry potvrzeny alespoň "ze dvou stran", např. dvěma metodami?
8. Má posudek obvyklou strukturu včetně diskuse (znalecké úvahy), v níž znalec naznačí, jak dospěl k tomu, co uvádí, dále závěr a odpovědi na otázky soudu?
9. Obsahuje závěr posudku "doslovně formulované otázky soudu a naprosto jednoznačné odpovědi znalce" a je celé vyšetření shrnuto?
10. Čím jsou podloženy teoretické úvahy znalce? Není zde přihlédnuto k neodůvodněné tzv. biologické preferenci jednoho z rodičů? Jaký teoretický koncept znalec vyznává? Nešíří tzv. manželské (výchovné, rozvodové) mýty?
(Subjektivně: Tak nevím, jsme schopni poznat, jaký "teoretický koncept" znalec vyznává?? Docela by mne tento prvek zajímal.)
11. Bylo dítě vhodným způsobem konfrontováno s dospělým, v jehož neprospěch se vyslovuje? Jak dlouho před vyšetřením bylo v péči druhého? Mohl s ním první z rodičů vůbec pohovořit?
12. Je využito i neverbálních projevů dítěte? Jistěže nemusí být schopno odpovědět před rodiči na otázku, u kterého z nich chce bydlet. Nepochybně se ale nějak neverbálně projevuje. Nebo naopak "neprojevuje".
Dovolím si optimisticky předpokládat, že právníci dovedou v posudcích znalců číst a orientovat se v jejich struktuře tak, aby dovedli posoudit věrohodnost závěrů. S testy a celým procesem posuzování totiž nejsou žádné žerty a mohou významně ovlivnit další život všech účastníků řešeného sporu.
Může se stát, že se nám bude znalecký posudek zdát nevyhovujícím. Pak je možné a vhodné nechat jej posoudit dalším odborníkem a využít jeho názor v rámci obhajoby. I proto je dobré, aby proces posuzování byl dobře popsán a posudek obsahoval všechny náležitosti, které všem účastníkům umožní nejen povrchni klouzání po napsaných slovech, ale rovněž hlubší pohled.
Držme si tedy pěsti, abychom se nikdy nemuseli setkat s podobným typem posuzování. A když už to bude nutné, ať narazíme na "profíka", který svou práci umí, záleží mu na ní, sleduje trendy a nové přístupy a je schopen a ochoten je aplikovat a který zná svou roli v rámci soudního řízení. A ať je všechno rychlé, průhledné a co nejméně bolestné. Ona totiž zraněná ega dospělých výrazně cloumají dětskými dušemi. A při dlouhotrvajícím postupu tak paradoxně tvoří další pochroumání a (jen možná) tvoří kruh, který se časem uzavře a v již dospělých dětech se ve složité situaci projeví pochroumané ego. Soudím, že nejvíc bychom měli (a mám na mysli celou společnost) stát o co nejlepší podmínky pro dorůstání dětí a aktivně je tvořit.
Užité zdroje: otázky a další informace byly převzaty z článku "Nad soudními znaleckými posudky z oboru psychologie", který je k dispozici zde: http://www.rodice.wz.cz/Psychoposudky.htm. Drobnější zdroje jsou pak uvedeny přímo v textu.
